Před čtrnácti dny jsem už pociťoval, že mi chybí voda a proto jsem alespoň přejel půlku Orlíku na svém EZG Wave Sport, když už nebylo možno volit jinak, zatímco manželka chytala bronz na písečné pláži. Hned jsem si taky řekl, že na playboatu to není ono. Chce to seakajak. Na něm jsem ovšem nikdy neseděl. Pod průhlednou záminkou, že chci svého synovce Gonzálese obdarovat k jeho narozeninám svezením na seakajaku, zapůjčil jsem dva kajaky ve Vodáckém ráji na Císařské louce. Ani on dosud nic podobného nesedlal. Stanovil jsem trasu z hráze Orlíka až do Prahy tj. 88 km na víkend. Spoléhal jsem přitom na to, že je taky zvědavý, jak se na tom vlastně jezdí. Později jsem se délky zvolené trasy sám zalekl a zkrátil ji o 28km Když jsem totiž po své projížďce na Orlíku, nemohl ráno vstát z postele a bolel mě celej člověk,uvědomil jsem si, že druhý den očekávaného víkendu mě ve stejné situaci bude čekat ještě cca 40 km pádlování. Startovali jsme tedy od Cholínského mostu, což je začátek Slapské přehrady. Spočítali jsme trasu na 60 km a měli jsme na to sobotu odpoledne od 3 hodin a celou neděli do 8hod do večera, kdy zavírá půjčovna lodí. Bylo mi doporučeno půjčit si taky kormidýlka jako příslušenství k lodi, což by se mělo osvědčit zejména při větrném počasí. Plnění lodi bagáží mě příjemně překvapilo. Do oddělených prostorů pro bagáž se vešlo vše co jsme potřebovali na noční přežití a nějaké suché věci na sebe. V závěru jsme konstatovali, že přepážky, které tento prostor oddělují, opravdu dokonale těsní. Materiál pod malými špricdečičkami a deklem zůstal suchý i po vyzkoušení eskymáka. Tahle loď se eskymuje opravdu dobře. Měl jsem z toho trochu obavu, protože jsem se v kokpitu kajaku cítil trochu utopený a měl jsem pocit, že nebudu mít možnost dostatečného rozsahu pohybu. Tyto obavy se ukázaly jako plané a při eskymáku, který jsem udělal opravdu poctivě, jsem si dal málem druhého, jak jsem přepadl na druhou stranu. Taky jsme byli zvědaví , jak se na tom cestou bude kormidlovat. Jestli budeme muset
neustále hlídat směr jako u volantu. Není to vůbec potřeba. Na každé posuvné nožní opěrce je pedál jako v autě a když je třeba korigovat směr, prostě na tu stranu na chvilinku přišlápnu a pak si kormidla zase vůbec nevšímám jako by neexistovalo. Jídlo jsme si sebou skoro žádné nevzali, protože po celou cestu je spousta hospod. Míním Slapy. Štěchovická přehrada je v tomto ohledu opuštěná jako poušť Gobi. Její uzavřený stísněný kaňon a studená voda jsou v ostrém kontrastu s uvolněnou a veselou náladou a celkově rekreačním pocitem Slapské přehrady i s její teploučkou vodou. Na Slapech pořád někdo přejížděl sem a tam, na březích vyvalená břicha a nahozené pruty, veselý hlahol hospod a campů, hausboaty na vodě i na nožkách jako v kolových osadách v Malajsii a trénující sportovci na rychlostních kanoích a kajakách. Vstup do prostoru jezera Štěchovické přehrady byl ve znamení martyria přenášení přes Slapskou přehradu. Naložené lodě byly docela těžké a kilometr přenášení džunglí podrostu a stovek schodů dolu nám dalo zabrat. Ramena jsme měli pěkně otlačená.

Autor : Mr. Wigo

Foto : Mr. Wigo

Průměrné hodnocení

Zobraz 1 z 1 komentářů