Ačkoli na jihu Čech a severní Moravě stále řádí povodně, na Sázavě zas až tolik vody nebylo, jak by možná někdo čekal a volba sjet si Stvořidla tuto
neděli byla dost nešikovná. Teklo pouhých 8,3 m3/s a voda stále klesala. Za těchto okolností jsou Stvořidla učiněná nuda. Krtek vysílal během pádlování omluvy na všechny strany (asi byla Stvořidla jeho nápad) a Henry se tvářil velice zachmuřeně. Z jeho strany pak padl návrh odjet do Týnce n.S., a sjet si úsek Týnec - Pikovice a vylepšit si dojem z nedělního pádlování. Krtek s Pavlem návrh odmítli, protože pro Brňáky trmácet se dále na východ bylo těžko zkousnutelné. Henryho nápad na Týnec - Pikovice neoslovil ani Palackého a mě taky ne. Když už jsme tak daleko od Prahy, dejme si něco zajímavějšího. Palacký zavolal Kmocháčka - znalce toků Vysočiny, a ten nám navrhl Hejlovku u Pelhřimova. Vidina dobrodružství nového objevu a dalšího zářezu na pádle, který ještě nemám, zahrál na mojí notu a Henry se dal poměrně lehce zmermomocnit, ačkoli Hejlovkou vyloženě nadšen nebyl. Kmocháček se dokonce nechal obměkčit, že nás převeze od cíle na start a doplnil náš team ještě o jednoho člena - Michala - a dokonce mu půjčil svou kanoe. Organizačně bylo tedy vše telefonicky vyřešeno ještě během přesunu ze Sázavy. Na doporučení Kmocháčka jsme zvolili průjezd Lipickým údolím. Vody nebylo kdovíjak moc, ale šlo to (40 cm na vodoměrné lati někde cestou). Hejlovka v tomto úseku je docela milý potůček a bylo i pár vyložených zajímavostí. Podél toku se pásli koně a ti byli na nás velmi zvědaví. Přišli se zblízka podívat co jsme za pestrobarevné cosi. Dále se v potoce brouzdala živá kráva, ale tu jsme si moc neužili. Jen co nás zahlédla utekla, stejně jako to mají ve zvyku volavky a další ptactvo. Zpestření jízdy opatřovala řada padlých kmenů a vrbičky. Nebyly ale souvislé a tak , alespoň pro mě, působily jako zábavný prvek. Většinu jsem jich podjel nebo se jimi prodral. Henryho mám chuť ode dneška nazývat hadím mužem. Jeho obratné kousky při prosmýkávání se kmeny a vrbičkami vyžadovaly od něho kroucení těla do krajních poloh a jeho výtlačný kajak FLUID Solo mu průjezd vůbec neusnadňoval. Moje EZG jsem schopen protlačit i pod kmenem ležícím velmi nízko nad hladinou, ale podmáčknout Solo už je vzpěračský výkon. Kanoisté a Barakáři většinou na podkonání obtížné překážky rezignovali a přetahovali ji vrchem, nebo po souši. Tyto zábavné pasáže zanechávaly v tváři Henryho výraz zaujetí a odhodlání. Když ale přišly mělčiny, tento výraz se nadobro vytratil a Henry dokonce opustil tok s předsevzetím, že po zbytek cesty kajak ponese. Nevydrželo mu to dlouho a za chvíli opět seděl na vodě. Oba kanoisté - Palacký i Michal, zachovávali neutrální výraz hráčů pokeru, i když mělčiny je, stejně jako mě, nenadchly. Když jsme projížděli chatovými osadami, potěšili jsme osadníky, protože vodáky na Hejlovce už dlouho neviděli. Vynesli i malé děti a provázeli nás , dokud jsme nezmizeli za zákrutou. Úsek, co jsme sjeli, byl všehovšudy 6 km dlouhý, ale já přesto nelituji a píši si
do deníčku Hejlovka - ano.

P.S Spal jsem na dnešek výborně, ale z postele jsem vstával s obtížemi.
Bolel mě celej člověk.

Autor : Mr. Wigo

Foto : Mr. Wigo

Průměrné hodnocení

Zobraz 1 z 1 komentářů