26.2.2010 na celém světe je den otevřených dveří v kosmetické společností Oriflame, od 8.30 – 17.00hod.

V Olšinách 82/16 Praha 10, metro Strašnická, parkovaní za budovou Oriflame.

Na tento den Vás zveme na kávu,  posezení s vůni kosmetických produktu, kde každou celou hodinu

budeme losovat o hodnotné ceny Oriflame

anketní lístky, které můžete vyplnit a zaslat na email do 25.2.2010 do 16té hodiny.

Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

Anketní lístek:

Používáte v současné době nějaké výrobky od Oriflame ? ano/ne

Vaše jiná oblíbená kosmetická značka :

Měl/a byste zájem stát se členem klubu Oriflame ? ano/ne

Měl/a byste zájem stát se zákazníkem/ci Oriflame a mít

Svou kosmetickou poradkyni ? ano/ne

Měl/a byste zájem stát se kosmetickým poradcem Oriflame ? ano/ne

Jméno :

e-mail.:

telefon :

Vyplněním této ankety získáváte : hodnotné balíčky produktů Oriflame

Kosmetická poradkyně:  Helena Koudelová

email : Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

GSM : 603 314 333

ORIFLAME Vám nabízí tři způsoby jak změnit svůj život.

1. Vypadat skvěle

Náš slogan „ Přírodní švédská kosmetika „ 100% záruka vrácené peněz, zachycuje podstatu pestré škály naších moderních výrobků inspirovaných přírodou.

1. Vydělat si

S jedinečnou výdělkovou příležitostí Oriflame se vztahuje i na Vás. Vydělejte si dnes a zítra si splňte své sny – příležitost.

1. Bavit se

V Oriflame můžete poznávat nové lidí, potkávat nové přátele a cestovat na báječné místa.

Na všechny, nové přátelé se těší

Helena Koudelová

Husky, centrální vysavače s tradicí. Jak již bylo řečeno, firma Husky dodává centrální vysavače na trh již přes 40 let. Po celou tuto dobu své výrobky neustále zdokonaluje a vymýšlí nové a nové technologie. Není tedy divu, že si po celém světě stačila získat tisíce spokojených zákazníků, pro které je nyní uklízení téměř radostí.

Reklamní sdělení.

To přenášení Štěchovic už bylo lepší a přenášení Vraného byla hotová brnkačka. Do kaňonu Štěchovic jsme vstoupili za velmi pozdního sobotního odpoledne. Po celou dobu jízdy kaňonem Štěchovické přehrady za večerního soumraku jsme nepotkali živáčka ani mrtváčka., jenom sem tam rozsvícené okno chajdy trampa, ticho a mrtvý klid. Na strmých březích, kde se nedá ani pořádně postavit stan, ležely vytažené lodě na břehu pokryté listím a skály vysoko čněly k nebi. Chtěli jsme dojet alespoň na Ztracenku, kde je určitě místo na stan, ale věděli jsme jenom, že je na levém břehu někde v půlce přehrady. No nedojeli jsme tam. Začala padat tma a tak jsme postavili stan na malé ploše, kterou nějaký chatař vydobyl ve strmé zarostlé stráni před chajdou. Vlastně na ní nebyla ani pořádná tráva, ale mech. Suchý hajzlík opodál měl zamčený na visací zámek, to snad abychom mu pohnojili skalku. To tedy u nás na hájovně je budka trvale přístupná, s otevřenou náručí všem slušným potřebným. Ráno jsme posnídali pivo a rohlíky z vlastních zásob a další přestávku na jídlo, konkrétně polívku a pivo, jsme učinili až v Měchenické hospodě Regatta. Kafčo a dortík jsme si dali následně v cukrárně v přízemí. Pak už jsme se nasoukali do lodí a dorazili naší cestu až do Prahy na Císařskou louku. Toho eskymáka, o kterém jsem mluvil v úvodu, jsem si dal až těsně před přistávacím plovoucím molem půjčovny. To aby první otestování seekajaku bylo kompletní po všech stránkách. Gonzáles tuto zkoušku zcela vypustil. Nechtělo se mu máchat si hlavu. O případné namočení spacáků, v případě, že by úložný prostor dokonale netěsnil, již vlastně nešlo, protože jsme naši cestu končili. Pádlování v seekajaku vyžaduje úplně jiné nastavení mysli. Občasný volej, který při sjíždění peřejí vodáka nebetyčně nudí a otravuje, je tady podstatou vlastní náplně požitku. Je třeba zklidnit mysl a nasadit strojový rytmus pádlování. Místo peřejí vnímáme život a scenérii okolí a čekáme, až se vyhlédnuté křovisko na vzdáleném ostrohu, kam míří špička našeho kajaku, po překonání nekonečné vodní pláně přiblíží na dosah. Za zatáčkou se proces znovu opakuje a špička míří na další ostroh. Uprostřed vodní plochy se noříme do vlastních myšlenek, protože krajina se mění jen velmi pomalu. Jízda se podobá meditaci a střeh nutný při sjíždění divoké vody zcela odpadá. Pokud přistaneme, zejména kvůli hospodě, vstupujeme, jako příchozí z jiného světa, do ruchu letoviska které žije vlastním životem,. Stožár s vlajkami na břehu, dřevěná bouda, zakotvené loďky a teplovzdušný balón přelétající nad námi vyvolává pocit jako z obrazů Kamila Lhotáka. Mnohem dále po proudu, pod Štěchovickou přehradou na ostrově sv. Kiliána v Davli jsme se oddali hledání jakéhosi uloženého pokladu poblíž zbytků základů starého kláštera. Je to hra, kterou mládež hraje pomocí GPSky a internetu. Pro mě je tahle hra nová. Gonzáles se naštval, protože jeho GPS mu ukazovala, že jsme byli už blízko na dosah skrýše, ale byly tam strašně vysoké kopřivy a my sme byli skoro nahatý. Tak zvaná keška, tedy schránka, potažmo poklad, měla údajně velkou dobrodružnou hodnotu, vzhledem k tomu, že je na nepřístupném ostrově. My jsme ji ale zkrátka nevyzvedli. V pondělí ráno jsem vstával jako rybka, tedy skoro jako rybka. No a příště? Příště si
radši zajedeme zase na vodu divokou.

Autor : Mr. Wigo

Před čtrnácti dny jsem už pociťoval, že mi chybí voda a proto jsem alespoň přejel půlku Orlíku na svém EZG Wave Sport, když už nebylo možno volit jinak, zatímco manželka chytala bronz na písečné pláži. Hned jsem si taky řekl, že na playboatu to není ono. Chce to seakajak. Na něm jsem ovšem nikdy neseděl. Pod průhlednou záminkou, že chci svého synovce Gonzálese obdarovat k jeho narozeninám svezením na seakajaku, zapůjčil jsem dva kajaky ve Vodáckém ráji na Císařské louce. Ani on dosud nic podobného nesedlal. Stanovil jsem trasu z hráze Orlíka až do Prahy tj. 88 km na víkend. Spoléhal jsem přitom na to, že je taky zvědavý, jak se na tom vlastně jezdí. Později jsem se délky zvolené trasy sám zalekl a zkrátil ji o 28km Když jsem totiž po své projížďce na Orlíku, nemohl ráno vstát z postele a bolel mě celej člověk,uvědomil jsem si, že druhý den očekávaného víkendu mě ve stejné situaci bude čekat ještě cca 40 km pádlování. Startovali jsme tedy od Cholínského mostu, což je začátek Slapské přehrady. Spočítali jsme trasu na 60 km a měli jsme na to sobotu odpoledne od 3 hodin a celou neděli do 8hod do večera, kdy zavírá půjčovna lodí. Bylo mi doporučeno půjčit si taky kormidýlka jako příslušenství k lodi, což by se mělo osvědčit zejména při větrném počasí. Plnění lodi bagáží mě příjemně překvapilo. Do oddělených prostorů pro bagáž se vešlo vše co jsme potřebovali na noční přežití a nějaké suché věci na sebe. V závěru jsme konstatovali, že přepážky, které tento prostor oddělují, opravdu dokonale těsní. Materiál pod malými špricdečičkami a deklem zůstal suchý i po vyzkoušení eskymáka. Tahle loď se eskymuje opravdu dobře. Měl jsem z toho trochu obavu, protože jsem se v kokpitu kajaku cítil trochu utopený a měl jsem pocit, že nebudu mít možnost dostatečného rozsahu pohybu. Tyto obavy se ukázaly jako plané a při eskymáku, který jsem udělal opravdu poctivě, jsem si dal málem druhého, jak jsem přepadl na druhou stranu. Taky jsme byli zvědaví , jak se na tom cestou bude kormidlovat. Jestli budeme muset
neustále hlídat směr jako u volantu. Není to vůbec potřeba. Na každé posuvné nožní opěrce je pedál jako v autě a když je třeba korigovat směr, prostě na tu stranu na chvilinku přišlápnu a pak si kormidla zase vůbec nevšímám jako by neexistovalo. Jídlo jsme si sebou skoro žádné nevzali, protože po celou cestu je spousta hospod. Míním Slapy. Štěchovická přehrada je v tomto ohledu opuštěná jako poušť Gobi. Její uzavřený stísněný kaňon a studená voda jsou v ostrém kontrastu s uvolněnou a veselou náladou a celkově rekreačním pocitem Slapské přehrady i s její teploučkou vodou. Na Slapech pořád někdo přejížděl sem a tam, na březích vyvalená břicha a nahozené pruty, veselý hlahol hospod a campů, hausboaty na vodě i na nožkách jako v kolových osadách v Malajsii a trénující sportovci na rychlostních kanoích a kajakách. Vstup do prostoru jezera Štěchovické přehrady byl ve znamení martyria přenášení přes Slapskou přehradu. Naložené lodě byly docela těžké a kilometr přenášení džunglí podrostu a stovek schodů dolu nám dalo zabrat. Ramena jsme měli pěkně otlačená.

Autor : Mr. Wigo

Foto : Mr. Wigo

Ačkoli na jihu Čech a severní Moravě stále řádí povodně, na Sázavě zas až tolik vody nebylo, jak by možná někdo čekal a volba sjet si Stvořidla tuto
neděli byla dost nešikovná. Teklo pouhých 8,3 m3/s a voda stále klesala. Za těchto okolností jsou Stvořidla učiněná nuda. Krtek vysílal během pádlování omluvy na všechny strany (asi byla Stvořidla jeho nápad) a Henry se tvářil velice zachmuřeně. Z jeho strany pak padl návrh odjet do Týnce n.S., a sjet si úsek Týnec - Pikovice a vylepšit si dojem z nedělního pádlování. Krtek s Pavlem návrh odmítli, protože pro Brňáky trmácet se dále na východ bylo těžko zkousnutelné. Henryho nápad na Týnec - Pikovice neoslovil ani Palackého a mě taky ne. Když už jsme tak daleko od Prahy, dejme si něco zajímavějšího. Palacký zavolal Kmocháčka - znalce toků Vysočiny, a ten nám navrhl Hejlovku u Pelhřimova. Vidina dobrodružství nového objevu a dalšího zářezu na pádle, který ještě nemám, zahrál na mojí notu a Henry se dal poměrně lehce zmermomocnit, ačkoli Hejlovkou vyloženě nadšen nebyl. Kmocháček se dokonce nechal obměkčit, že nás převeze od cíle na start a doplnil náš team ještě o jednoho člena - Michala - a dokonce mu půjčil svou kanoe. Organizačně bylo tedy vše telefonicky vyřešeno ještě během přesunu ze Sázavy. Na doporučení Kmocháčka jsme zvolili průjezd Lipickým údolím. Vody nebylo kdovíjak moc, ale šlo to (40 cm na vodoměrné lati někde cestou). Hejlovka v tomto úseku je docela milý potůček a bylo i pár vyložených zajímavostí. Podél toku se pásli koně a ti byli na nás velmi zvědaví. Přišli se zblízka podívat co jsme za pestrobarevné cosi. Dále se v potoce brouzdala živá kráva, ale tu jsme si moc neužili. Jen co nás zahlédla utekla, stejně jako to mají ve zvyku volavky a další ptactvo. Zpestření jízdy opatřovala řada padlých kmenů a vrbičky. Nebyly ale souvislé a tak , alespoň pro mě, působily jako zábavný prvek. Většinu jsem jich podjel nebo se jimi prodral. Henryho mám chuť ode dneška nazývat hadím mužem. Jeho obratné kousky při prosmýkávání se kmeny a vrbičkami vyžadovaly od něho kroucení těla do krajních poloh a jeho výtlačný kajak FLUID Solo mu průjezd vůbec neusnadňoval. Moje EZG jsem schopen protlačit i pod kmenem ležícím velmi nízko nad hladinou, ale podmáčknout Solo už je vzpěračský výkon. Kanoisté a Barakáři většinou na podkonání obtížné překážky rezignovali a přetahovali ji vrchem, nebo po souši. Tyto zábavné pasáže zanechávaly v tváři Henryho výraz zaujetí a odhodlání. Když ale přišly mělčiny, tento výraz se nadobro vytratil a Henry dokonce opustil tok s předsevzetím, že po zbytek cesty kajak ponese. Nevydrželo mu to dlouho a za chvíli opět seděl na vodě. Oba kanoisté - Palacký i Michal, zachovávali neutrální výraz hráčů pokeru, i když mělčiny je, stejně jako mě, nenadchly. Když jsme projížděli chatovými osadami, potěšili jsme osadníky, protože vodáky na Hejlovce už dlouho neviděli. Vynesli i malé děti a provázeli nás , dokud jsme nezmizeli za zákrutou. Úsek, co jsme sjeli, byl všehovšudy 6 km dlouhý, ale já přesto nelituji a píši si
do deníčku Hejlovka - ano.

P.S Spal jsem na dnešek výborně, ale z postele jsem vstával s obtížemi.
Bolel mě celej člověk.

Autor : Mr. Wigo

Foto : Mr. Wigo