pokračování : 

Máme-li v bazénu eskymáka perfektně natrénovaného ve vodě, která je čistá, teplá, prostá choroboplodných zárodků, bez nebezpečných kamenů, větví a peřejí a do které padáme až když jsme smířeni, že hlava bude chvilku pod vodou, přichází ostrý terén, který se nás na nic neptá a zpravidla nám uchystá šok v místě, kde to nečekáme a podmínky mají daleko k těm příjemným. V takovém případě většinou zapomínáme co jsme se naučili a rychle opouštíme kajak. Ponecháváme kajak za 20.000,- a pádlo za 1.500,- svému osudu a přemýšlíme, kdy se nadechnout a kdy ne, případně jestli se utopíme hned nebo až za chvíli. Tento zážitek je pro další zdokonalování většinou nezbytný. Na břehu při vykašlávání vody si dáváme v hlavě dohromady, jestli pár vteřin na eskymáka není výhodnější řešení. Vylézání z lodě (tzv.krysení) zabere většinou stejně tolik času jako samotný eskymák, takže argument: Bál jsem se, že dostanu šutrem do hlavy, a tak jsem raději krysil pozbývá opodstatnění. Dobré je zkoušet si ho na každé vodě kterou jedu, abych se morálně otužil a zvykl si konečně na skutečnost, že eskymáka ovládám. Nedoporučuji, zvedat se pádlem o dno. Čím je voda rychlejší a šutry větší, tím je situace pro vyhození ramene, nebo v lepším případě ztrátu pádla, příznivější. Také není rozumné se po cvaknutí nějak zvlášť kolem sebe rozhlížet. To si koleduji o ránu do hlavy. Prostě praštím čelem o palubu a nechám hlavu tam a současně si richtuji pádlo na eskymování. Když vím, že jsem v těžkém terénu, zdvihám okamžitě bez přemýšlení. Čím méně šutrů hlavou minu, tím lépe. Naopak ve válci si dám na čas, abych v něm zbytečně nerotoval do Vánoc. Teď jsem měl na mysli základní zvládnutí tohoto vodáckého prvku. Jak se pokročilejší vodák dostává z vody má nespočet variant a tyto jsou pro začátečníka často hůře naučitelné.

Autor : Mr. Wigo

Foto : Henry

Průměrné hodnocení